Občas se setkám s tím, že mě někdo označí za „sprostou“ (což je samo o sobě sprosté, ovšem nikoliv z mé strany, ale na disputace o rozdílu mezi mravností a morálkou není čas a prostor J ). Protože já opravdu občas řeknu …pozor, slabší povahy a slušní lidé dál nečtou….„do prdele!“. Například. Když je to na místě a není to osobní. A uznejte sami, že na místě je to často, no ne!? J a kromě toho nikdy není na škodu někomu posloužit, aby se vůči vám vymezil…já jsem tam sprostá, tak ta druhá musí být logicky ta slušná, ne asi… Jen si poslužte. Pak mě ovšem zaráží, když armády slušných (a slušní lidé jsou fenomén, jak víme) potkávám v běžných situacích. Celá řada slušných lidí vám neodpoví na pozdrav. A není to tím, že by byli hluboce zamyšleni, nebo zabráni do konverzace s někým jiným. Dá se vysledovat, že poznávacím znamením těchto slušných lidí je malé oblečení a velké auto.

Další věc, která mě nikdy nepřestane fascinovat je fakt, jak někoho dokáže pohoršit nádherně úlevné slovo (dosaďte si sami), ale nikterak se nepozastaví nad verbálním jedovatým šípem…ovšem pozor, zabaleným do úhledného obalu. Výsledek je VELICE SLUŠNÝ – ublíží to efektivně, ale je to uhlazené až na půdu. Většinou to obsahuje soud a hodnocení, o které nikdo nežádal. A dokonce i sedmileté holčičky to zvládají úplně samy! Slušní lidé tomu někdy říkají upřímnost. Laskaví lidé (to zahrnuje i některé sprosté klidně) tomu říkají neomalenost. Slušně řečeno!

Já jsem sprostá až tak, že když mě (nebo moje děti) někdo někam pozve, tak za všech okolností odpovím a poděkuju. Což je mezi běžnou slušnou populací považováno za zbytečné. Jedno, i druhé. Když nepřijdete, tak je to stejně jedno, ne? Koho zajímá slušnost, která není vidět!?

Dále se jako sprosťačka roku vlídně a laskavě táži, kam se, milí slušní lidé, podělo představování!? Naprosto chápu, že někdy člověk fakt moc chce ty dva lidi, kteří se neznají, představit, ale zaboha si nemůže vzpomenout na jméno jednoho z nich. Neva. Ale když plynule konverzujete, nota bene v prostředí navýsost komunitním jako je třeba školní akce, všechny přítomné oslovujete jménem, ale vzájemně je nepředstavíte, tak to fakt sakra nechápu.

Nikoho nepřekvapí, že slušní lidé mají slušné děti. Pochopitelně. Dokud je rodiče vidí a slyší. Bez dozoru si mládež spojuje souhlásky R, M, D v rozličných kombinacích, až se hory zelenají. Jak se proboha mohlo stát!????

Často si vzpomenu, kterak nám profesorka v hodinách literatury na gymplu říkávala: „Autor kritizuje pokryteckou maloměstskou morálku“. A já jsem si v těch sladkých 17 říkala, co to do prdele je, ta maloměstská morálka? Jupí, asi už vím!!! J

A vždycky platí, milí slušní lidé, dělejte si to, jak chcete, boj za vítězství formy nad obsahem vám nikdo brát nemůže…ale než začněte soudit, zamyslete se aspoň maličko. Anebo…někdy prostě možná stačí i jenom držet hubu. J