Tak to jsem si naběhla!

Stručný kontext náběhu – před pár měsíci jsem dopsala průvodce ztrátou miminka na křídlech motýla pro maminky po perinatální ztrátě a jejich blízké, který díky úžasné grafičce i krásnou vizuální podobu. Dala jsem formulář pro objednávku na svůj web, který jsem za tím účelem nechala udělat nově (ale pořád low cost, protože teď jinak nemůžu, finančně velký špatný ZATÍM), udělala profil na facebooku, zaplatila reklamu, spojila se s řadou odborníků, kteří bývají u toho, když se to děje. Když miminko odchází dřív, než přišlo. A pak mě napadlo, že by bylo fajn zkusit udělat sbírku, z jejíhož výtěžku by se zaplatila práce moje a grafičky a taky nový optimalizovaný web, ze kterého by si průvodce potřebné maminky stahovaly zdarma. A než se to všechno formálně dalo dohromady, udělali nám z měkkého locdownu tvrdý a pozornost a peníze celkem pochopitelně směřují jinam. Tak jsem si řekla, že to nechám koňovi, když to vyjde, tak fajn, když ne, neděje se vůbec nic.

Nicméně na sociálních sítích jsem odkaz na sbírku zveřejnila, o sdílení požádala. Sdílela mě spřízněná sociální pracovnice na svém blogu. I strhla se diskuse. Pokusím se to, ehm, zestručnit…Jak to má být zadarmo automaticky (jinak řečeno mám to zadotovat). Tedy jsem paní odepsala něco v tom smyslu, že pokud jí přijde v pořádku dostávat práci peníze, pak není v pořádku po někom chtít, aby tu svou dělal zadarmo. A tak podobně. Načež paní vystříkla smrtelnou dávku ušlechtilosti s tím, že ona něco na ten způsob dělá běžně a že všechno komerční je úplně fuj a špatně. No tak jistě, model „když to tak dělám já, je to norma“ nám tady řádí odnepaměti. A jiná zas že to není práce, ale poslání. Už jste někdy jedli poslání? Prostě slepičárna převlečená za ústav šlechtičen! A hromada soudů a odsudků, které pochopitelně vykonají a vykonaly svou práci. Mimochodem, kam se ztratilo staré dobré: „Pokud se tě někdo přímo neptá na názor, pak nevíš-li, co bys řekl hezkého, mlč.“?

Děcka, co chci říct, je to, že všechny dobrovolné a dobročinné aktivity jsou super, ale VŽDYCKY je to něco za něco. Buď je za tím sponzor (komerční, ha!), nebo uspokojení nějaké potřeby, třeba zrovna potřeby být vnímána jako inkarnace matky Terezy, jen s tekoucí vodou v baráku a bez kontaktu s leprou. A ty potřeby, ty si profíci řeší na sebezkušenostním výcviku. Ty peníze si každý řeší, jak umí. Každopádně nevidím jako hyenismus chtít peníze za práci, i když jde o výkon pomáhající profese. A není to eticky sporné, ačkoliv naše proletářské myšlení úpí.

A protože se ráda dívám na věci v souvislostech a širším kontextu, nemohlo mě nenapadnout, že by naše zdravotnictví a především lidé v něm zaměstnaní nepadali na ústa, kdybychom na práci zdravotníků nenahlíželi právě touto optikou. Pomáháš, tak se dobíjej pocitem, jak jsi potřebován-a. Je to tvoje poslání, děti uvidíš příští rok! A nájem zaplať z tleskání na balkonech. Hlavně, že já jsem v suchu a vím, co je dobře. A taky ti to řeknu. Ať tě to zajímá, nebo ne.