V předcházejícím příspěvku jsem psala o velmi osobním setkání s omezeností a předsudky. A o tom, jak jsou v nás zakořeněny. Posléze se ukázalo, že to zdaleka není konec antikampaně. Kdekoliv se objevil odkaz na sbírku, vyrojily se od několika žen velmi osobní, dehonestující komentáře doplněné například zvracejícími emotikony. Byla jsem označena za pohrdání hodného člověka, protože tvořím něco, co už tu je (!!!no co já jsem za hajzla…!???) a chci peníze za práci (obecně, nejen tu svou). Jediný věcný a neobviňující komentář je přímo pod sbírkou (to už byla paní asi dostatečně vyzvracená, nebo jí došlo, že tady už by poškodila nejen mě, ale i sebe) , moje argumentace taktéž, šak mrkněte – https://www.donio.cz/NaKridlechMotyla

Musím říct, že mi z toho bylo velice úzko a měla chuť se vším praštit. Nebyla tam jediná otázka, jen urážky a podsouvání nekalých motivů. A ještě to mají šikulky vykoumané (a nacvičené, jak se později ukázalo), že kam jedna plivne jedovatou slinu, tam se slítnou ostatní a flusanec úhledně olajkují, aby bylo jasno, na čí straně je veřejné mínění, mravnostní hlídka a asi i módní policie a ředitel zeměkoule. Tak jistě, kdybych se chtěla dopustit podvodu, tak jedině veřejně a na fejsbukach! Po důkladném rozdýchání a vnitřním sebe-pohlazení jsem si ale řekla, že mám holt asi VLASTNÍ haterky (heč) jako téměř každý, kdo jde s kůží na trh. Nic špatného jsem neudělala, ve všem jsem naprosto transparentní a fakt, že to někdo překrucuje, nebo to koliduje s jeho pokryteckým svatouškovstvím, není můj problém. Jenže pak mi to nedalo a po trapně snadném pátrání jsem zjistila, že holky jsou všechny z jedné neziskovky. A taky že zdaleka nejsem první, je to jejich běžná praxe. Na webu oné neziskovky se uvádí, že se hlásí ke křesťanství (mimochodem znám lidi, co se hlásí k Baníku a jsou milosrdnější). Nenávidět a soudit – na základě domněnek a tak, aby z toho soudce profitoval/a…takže děcka, bacha….já ne že mám haterky, MĚ SI NAŠLA INKVIZICE!!!!! A jedna z nich mě vyčmuchala dokonce i v místní černošické skupině, aby si promptně po sdílení odkazu mohla kopnout. Takže se bojím vyjít ven bez psa. Nechutná zkušenost, která mě měla odradit od působení na tomto poli a málem se tak stalo. Ale já to nevzdám. Rozhodně nemám v úmyslu s kýmkoliv a čímkoliv bojovat, to nemám v základním nastavení. Jen se nenechám zastrašovat a půjdu za svým záměrem, byť třeba jinou cestou. Není důležité, aby byla snadná, ale aby se na ní svobodně dýchalo – svobodně, a tedy nutně i zodpovědně a poctivě (opakuju se, ale v tomhle asi ještě budu, ono se to málo ví). A to i přesto, že ony jsou parta, nota bene zaštítěná institucí, a já jsem sama! Nebo nejsem?