Procházíme těžkými časy. Každý jinak, každý po svém a zároveň všichni spolu. Někdy a někdo lépe, někdy a někdo hůře (a  dál bych to nerozváděla J). A upřímně – mnoho z nás je zralých na odbornou pomoc. A většina z toho mnoho při vyslovení slova „terapie“ namítne, že přece nejsou blázni. Ano, ještě stále i v roce 2021. Buďte v klidu, terapie není pro blázny. Pro blázny jsou prášky! Dělám si legraci, nicméně chci říct, že stejně jako si sami neporadíme s bolavým zubem, někdy si neporadíme s bolavou či unavenou duší, nebo přetíženou a zaseklou myslí.

Nedávno jsem jela dopoledním vlakem z Prahy do Zlína, venku svítilo sluníčko, bylo krásně nasněženo a já v téměř meditativním stavu koukala z okna (rozuměj do blba), hlavu prázdnou a bylo mi fajn. A najednou jsme někde u Olomouce vjeli do husté mlhy, po slunci ani památky a na mě z ničeho nic padla tíseň a na letmý okamžik jsem se cítil zmatená. Pocit klidu a blaženosti byl pryč, ale zapnula se (cvičená) mysl a ta vydala tělu signál, že tato situace je známá a nebezpečí nehrozí. Pak se znova vyjasnilo, svět byl krásný a já jsem cítila radost. A pak znova – úplně bílo, nebylo vidět na krok a zase tíseň, tentokrát už menší. A když se zopakovalo potřetí, už jsem se jen usmála a věděla, že za chvíli zase uvidím slunce a pocit klidu a pohody si umím navodit, ať je za okny cokoliv. Pokud bych neuměla se svou myslí pracovat, mohla jsem být „zdrblá“ celý den a ještě pocit, že za to snad může něco mimo moji hlavu.

A nějak takhle funguje terapie. Nebo řekněme „konzultace s odborníkem“, pokud vám to zní líp. Je to jako cesta do neznáma s průvodcem. Představte si, že vůbec nevíte, co je mlha a setkáte se s ní poprvé v životě.  Dokud svítí slunce a vše je krásně přehledné, víte, kam směřujete, a všechno šlape, zvládáte to sami. Jakmile zabloudíte v mlze, je fajn mít někoho, kdo ví, jak se mlha chová, co od ní můžete čekat, jak se v ní orientovat, nebo jak z ní ven. Kdo vám zkrátka a dobře pomůže znovu najít vaši cestu, případně půjde s vámi a bude vám na ni svítit. Napřed se ale zeptá, co skutečně chcete – naučit se projít mlhou, nebo se jí umět vyhnout? Najít si svou cestu a jistit ze zálohy, nebo držet za ruku a povzbuzovat? A pak…poslouchá, to především. Kromě toho vás upozorní na věci, kterých byste si třeba sami nevšimli včetně toho, co vám jde, co jste se naučili a co máte i v zamlžené situaci ve své moci a nikdy dřív vás to nenapadlo. Může to být člověk, který si prošel podobnou cestou a/nebo někdo, kdo ví, jak funguje pohyb v mlze. Není cizí, je to někdo, koho jste si vybrali a rozhodli se mu důvěřovat.

Říct si o pomoc neznamená, že jste ztracení, nebo neschopní, ale že jste pokorní a hledáte řešení. Že jste dospělí a znáte hranice svých možností. A už to stojí za ocenění!