JAK JSEM SI POZVALA JARO DO DUŠE

Dnes je první jarní den. Cítím se skvěle. Ještě před měsícem jsem chtěla zalézt do nory a zůstat v ní. Manželství se zredukovalo na rodičovství a spolubydlení, v rodinném rozpočtu chronicky chybí pár tisíc do výplaty, práce mě baví, ale je jí zrovna hrozně málo, kamarádky jsou buď daleko, nebo jsou naše vztahy poněkud jednostranné – funguju jako dobrovolná dárkyně podpory a vtipně ironickou třešničkou na dortu je fakt, že se tím živím (!), ovšem platící klienti nepřicházejí – no není divu, když jsem v tomto stavu, že ano… Vyvrcholilo to tím, že jsem měla 2 lístky na beznadějně vyprodanou Aristokratku a neměla s kým jít, místo mě šla nějaká cizí paní, která má opravdový vztah a opravdové přátele! Osamělost jsem mohla nahmatat, stejně jako pocit totální marnosti, nic mě nebavilo, ráno jsem vstávala unavená po 9 hodinách spánku a nořila se do sebelítosti.

Dnes jsem veselá (a šťastná, ale to jsem byla i před tím! – odkaz), plná energie, nápadů, elánu, víry, optimismu, lásky a humoru (ale to jsem taky skoro pořád, někdy je to to poslední, co vám zbyde, ha ha). Prostě je mi fajn. A okolí se udiveně ptá: „Co se stalo!?“ Ne, co jsem změnila, nebo udělala, ale co se stalo – nějaká událost, kdo co udělal, nějaká změna v okolí…Odpověď zní: NIC! Pořád mám kolem sebe stejné lidi, nevyhrála jsem ve Sportce (zatím teda…), dělám stejnou práci, počasí tehdy bylo přibližně stejné, tím to taky nebude…

Tak co se změnilo? Celkem nic, jen já. Když jsem se cítila mizerně, pozorovala jsem své pocity, byla si jich vědoma a dovolila si je prožít (ano, i s tou dávkou sebelítosti, protože kdybych nebyla já chuděrka tak strašně osamělé dítě, nebyla bych tak osamělá dospělá, to vám přijde tak líto, holčička malá smutná…blbý ovšem je, že tohle vědomí, mi samo o sobě k ničemu není… J). A hlavně jsem s nimi nebojovala. Protože když s čímkoliv budete bojovat, jen to posílíte. Tím, že jsem si dovolila být slabá, zranitelná a DOKONCE i trošku ufňukaná a protivná, jsem se k sobě zachovala laskavě. Úplně si pamatuju, jak jsem ležela na posteli, z očí mi tekly slzy, já to nechala být a po nich přišla hřejivá vlna něčeho konejšivého a vnitřně hladivého – no tak si myslím, že to musela být ta sebeláska! J A řekla bych, že tam proběhlo i to přijetí stávající situace. Je to, jak to je. Není potřeba se vyčerpávat myšlenkami, zda je to dobře, či špatně. V tom také tkví ta finta řečená „teď a tady“. Tam je to totiž většinou dobrý.

Poslechla jsem svou potřebu být sama a nevyhledávala jsem společnost, čímž se tak nějak přirozeně odladila i většina „příjemců podpory“ (všimli jste si, že už neříkám kamarádů, že? J). Zároveň jsem tím pádem nemusela čelit dobrým radám, a to se také ukázalo jako cenný spořič energie, velmi doporučuji! J  Mnohdy není nic blbějšího a méně podpůrného než dobrá rada z (jak jinak) dobrého úmyslu. Zato je to často to jediné, co dostanete. Většinou celá ta šaráda spočívá v tom, že lidé chtějí, abyste se zachovali jako oni – na vaší situaci se nezmění nic, ale oni si tím potvrdí (velmi funkční) dojem, že dělají všechno dobře a správně! J

To málo energie, co mi zůstalo, jsem věnovala sobě a kladla si otázku: „Co můžu udělat, abych se cítila lépe?“ Odpovědi přicházely samy a s lehkostí. A prostě jsem to začala dělat, včetně placené konzultace (kdy vás konečně někdo poslouchá). A množství energie rostlo s každou chvilkou, kterou jsem věnovala sama sobě. A nemyslím tím obligátní „zajděte si na masáž a manikůru“, myslím tím BUĎTE SAMA SE SEBOU, NASLOUCHEJTE SI A MĚJTE SE RÁDA, ať se děje absolutně cokoliv. Nemusíte to být třeskutá zamilovanost, stačí pocit, že jsem v pořádku, vždycky a pořád. Ta malá nešťastná holčička už vyrostla, teď je z ní dospělá žena (to jsem prosím já), která už zvládla i daleko horší věci. A zrovna tohle můžu ovlivnit, sláva! Nemám peníze a štvou mě lidi? Skvělá příležitost udělat něco proto, aby už to bylo jinak!

Jediné, co ke mně přišlo a přichází z vnějšku, byla homeopatika (a je mi úplně jedno, jestli je to placebo, funguje to skvěle!), jinak se všechno podstatné odehrálo uvnitř a zevnitř ven. Tím chci říct, že pokud procházíte těžkým obdobím, nemusí se změnit vůbec nic na vaší životní situaci, abyste se mohly cítit lépe. Mě fungovalo tohle, vám může fungovat něco úplně jiného. Jsem si jistá, že stojí za to se po tom tam uvnitř poohlédnout.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *